MEZINÁRODNÍ JAZYK ESPERANTO
VE SLUŽBÁCH KŘESŤANŮ A CÍRKVE

Potíže s dorozuměním mezi lidmi mluvícími různými jazyky odnepaměti ztěžovaly vztahy mezi jednotlivci,  společenstvími i celými národy. Odhaduje se, že se ve světě užívá celkem více než 6000 jazyků.

Rozdílnost řeči vede často k nepochopení až k nenávisti, zejména když bývá zneužita k rozdmýchávání nacionalistických vášní. Vládu mocných nad slabšími vždy doprovázely také snahy vnutit jim i svůj jazyk. Proto platila odjakživa nepsaná zásada: Kdo vládne impériu, toho řeč je nutno přijmout. Toto vyvolává jistou diskriminaci a potlačování práv a kulturní svébytnosti zejména malých národů, někdy až ztrátu jejich identity. V současné době má jazyková nadvláda ovšem mnohem rafinovanější podobu, neboť je vedena především zájmy ekonomickými a opírá se o technické vymoženosti. Nynější globalizace je zjevně doprovázena postupnou jazykovou anglikanizací v celosvětovém měřítku.

Přijetí kteréhokoliv národního jazyka jako společného dorozumívacího prostředku má pro některé kontaktující účastníky diskriminační charakter. Odvěká zkušenost ukázala, že lidská společnost potřebuje pomocnou mezinárodní řeč. Ovšem vpravdě neutrální a snadnou, která by umožnila potřebnou komunikaci mezi lidmi na rovnoprávném základě. Vědomí této naléhavé potřeby vyústilo zejména v posledních dvou stoletích do řady projektů plánovitě vytvořeného nového jazyka. Z nich vyšel vítězně po delším ověření pouze jediný. Nazývá se ESPERANTO. Jeho autorem je polský oční lékař Dr. Ludvík Lazar Zamenhof (1859-1917). Tento mezinárodní jazyk vznikl díky jeho hlubokému přesvědčení, že svět potřebuje jednoduchý, srozumitelný a zcela neutrální prostředek k dorozumění, který by odstranil jazykové bariéry i diskriminaci a zároveň byl snadno dostupný všem lidem.

Mnozí věřící brzo po vzniku esperanta dobře rozpoznali význam tohoto velkodušného projektu a přijali ho za svůj.

Esperanto je nesporně geniální lingvistický výtvor, který vychází z logických principů - má fonetický pravopis, využívá mezinárodně známých slovních kmenů s důmyslnou tvorbou slov včetně jejich odvozování a přitom jeho gramatika je zcela jednoduchá. Navíc je otevřen neustálému přejímání nových pojmů a trvalému vývoji. Dnes je tento plánovitě utvořený jazyk úspěšně prakticky používán téměř ve všech státech světa, má bohatou literaturu originální i přeloženou (více než čtyřicet tisíc titulů), vycházejí v něm časopisy atd. Toto je jistě dostatečný důkaz jeho životaschopnosti a prospěšnosti. Tím však, že není přímo spojen s žádným národem, státem ani zájmovou skupinou, je znevýhodněn v porovnání s jinými jazyky, na jejichž propagaci a výuku se vynakládají obrovské prostředky.

Esperanto je tedy v nerovném postavení, protože za ním nestojí a tudíž ho ani neprosazuje žádná politická nebo ekonomická síla. Naopak zájmem vládnoucích mocenských struktur je často právě těžit z jazykového Babylónu a postupně ovládat pole na mezinárodním kolbišti.

Esperanto úspěšně odstraňuje jazykové bariéry ve vztazích mezi lidmi, staví mosty k porozumění, vede k přátelství mezi národy a rasami. Právě v tom je podstatný rozdíl oproti užívání cizích národních jazyků. Kromě toho zde odpadá náročné učení a nákladné systémy tlumočení, překladů apod. Je prokázáno, že esperantu se člověk může naučit přibližně šestkrát rychleji než některému jinému cizímu jazyku. Prakticky to znamená, že za jeden rok se ho průměrně nadaný student naučí ovládat tak, jako jiný jazyk za šest let. Bohužel široká veřejnost není dostatečně o něm informována, takže znalosti o jeho obrovských přednostech nejsou příliš rozšířeny.

Zamenhofův vynález však není jen jedinečným dorozumívacím prostředkem, jeho myšlenky jsou mnohem hlubší a dalekosáhlejší; esperantisté prostřednictvím jazyka usilují o sbratření všech lidí na základě společného ideálu. Všichni, kdo jím hovoří, tvoří jednu velkou rodinu po celé zeměkouli.

Církev, která je univerzální a neváže se tedy přímo na žádný národ ani jazyk, užívala v podstatě do II. Vatikánského koncilu latinu jako oficielní společnou řeč. Její předností bylo to, že šlo o tzv. mrtvý jazyk, tedy svým charakterem neutrální. Formálně je tomu tak i nadále, avšak ve skutečnosti už latina prakticky tuto roli nehraje. Důvody jsou zřejmé, největší překážkou pro široké užití je její složitost a vývojová nepřizpůsobivost. Vakuum, které tím nastalo, je  vyplňováno různými způsoby. Vatikánské instituce nejvíce užívají italštinu s četnými překlady, ale při různých synodách a jiných mezinárodních setkáních se jedná v jazykových skupinách, kde jsou upřednostňovány tzv. světové jazyky. Je však známo, že s tím vznikají mnohé potíže, zejména pro zástupce pocházející z malých národů. Tento systém je nejen nepraktický, ale i znevýhodňující některé bratry ve víře. Není žádným tajemstvím, že se často nejen kněží, ale ani biskupové nemohou mezi sebou dorozumět. O těchto potížích se však většinou mlčí.

Společenství Božího lidu, jak je definoval II. Vatikánský koncil, tedy nutně potřebuje společný prostředek jazykového dorozumění snadno dostupný všem jeho údům. Jestliže je církev univerzální - a o tom nikdo z jejích členů jistě nepochybuje, pak se zde nabízí k vnitřní i vnější komunikaci jedineččné jazykové pojítko.

Křesťané tvoří v komunitě esperantistů zvláštní skupinu, poněvadž kromě nastíněných idejí usilují ještě navíc o šíření radostné zvěsti evangelia po celém světě prostřednictvím tohoto mezinárodního komunikačního prostředku.

Se Světovou asociací esperanta (UEA - Universala Esperanto-Asocio) spolupracuje Mezinárodní jednota katolických esperantistů (IKUE - Internacia Katolika Unuiĝo Esperantista) se sídlem v Římě, jejíž součástí je také Katolická sekce Českého esperantského svazu. Záštitu nad IKUE převzal pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk, bývalý předseda Rady evropských biskupských konferencí; nebeskými patrony jsou Panna Maria, sv. Pius X., sv. Maxmilián Kolbe a bl. Titus Brandsma. IKUE byla uznána Papežskou radou pro laiky jako mezinárodní asociace věřících na základě dekretu č. 196/92/S-61/B-25 ze dne 11.2.1992.

Celosvětová organizace IKUE byla založena v roce 1910, ale už od r. 1903 vychází až dosud časopis ESPERO KATOLIKA (Katolická naděje). Obdobně i nekatoličtí křesťané se sdružují v Mezinárodní křesťanské esperantské lize (KELI - Kristana Esperantista Ligo Internacia), která vydává časopis DIA REGNO (Boží říše) a s níž katolická Jednota úzce spolupracuje na ekumenických základech.

Obě hlavní sdružení křesťanských esperantistů - IKUE a KELI pořádají každým druhým rokem svoje mezinárodní kongresy střídavě se společnými kongresy ekumenickými. Týden prožitý ve společenství sester a bratří ve víře z různých národů bez jazykových bariér znamená vždy pro účastníky velké duchovní povzbu-zení. Katolická mládež má v rámci IKUE rovněž svou vlastní skupinu a pořádá mezinárodní tábory Esperanto je oficielně zařazeno mezi liturgické jazyky katolické církve. Schválení vydala vatikánská Kongregace pro bohoslužbu a svátosti 8. listopadu 1990 protokolem č. CD 181/89. Oficielní misál předali zástupci IKUE Svatému otci v roce 1997. Podobně se používá při ekumenických setkáních společná bohoslužebná kniha pro všechny křesťany obsahující obřady, modlitby a písně v esperantu „Adoru“.

Do mezinárodního jazyka je přeložena také Bible. Starý zákon byl mezi prvními literárními díly vydanými v esperantu s překladem Zamenhofovým. Papež Pius X. poslal účastníkům prvního sjezdu katolických esperantistů v roce 1910 apoštolské požehnání, které zakončil slovy: ”Esperanto má velkou budoucnost“. Současný Svatý otec Jan Pavel II. je také příznivcem tohoto jazyka. Od roku 1994 zařazuje mezi sváteční pozdravy „Urbi et Orbi“ v různých jazycích rovněž esperanto. Vatikánský rozhlas už 25 roků vysílá pořady v mezinárodním jazyku, a to v současné době třikrát týdně (v neděli ve 21.20 hod. na frekvencích středních vln 527 a 1530 kHz, a na krátkých vlnách 4005 a 5885 kHz; ve středu a čtvrtek ve 21.20 hod. na středních vlnách 1260 a 1611 kHz, a na krátkých vlnách 7250 a 9645 kHz), rovněž na internetové adrese: http://www.vaticanradio.org

My, katoličtí esperantisté, nabízíme svoje služby univerzální církvi při hlásání evangelia všem národům, v navazování ekumenických kontaktů i při stavbě mostů k dorozumění se všemi lidmi dobré vůle. Jsme přesvědčeni, že mezinárodní jazyk v církevních službách sehraje velkou roli, jak to předpověděl velký papež svatý Pius X. Naší touhou je, aby se esperanto stalo společným dorozumívacím prostředkem všech křesťanů na celém světě a modelem i pro všechny ostatní lidi. Věříme, že k tomu má ty nejlepší předpoklady. Pro svou činnost si vyprošujeme Boží požehnání.

Bližší informace je možno získat na adresách:

Internacia Katolika Unuiĝo Esperantista
Via di Porta Fabbrica 15
I-00165 Roma, Itálie
Tel/fax: +39 06 39 63 81 29

e-mail:

IKUE-Katolická sekce Českého esperantského svazu
 Miloslav Šváček, Tršická ulice 6, 751 27 Penčice,
tel.: 581 228 304,

e-mail:

Na internetových stránkách: http://mujweb.cz/Spolecnost/Svacek